Vincentův jedinečný porod doma

Vyrostla jsem v zemi, kde je normální jíst polévku z prasečí krve, šlehat ženy o Velikonocích, pít alkohol na sjezdovce, kouřit v restauraci, ale porody doma jsou stále tabu. Zeptáte-li se mě, jestli bych rodila doma v Čechách, řeknu rázné NE. Ale já jsem naštěstí rodila v Anglii. A jak?


Kdyby mi někdo ještě před dvěma lety řekl, že budu rodit doma, vysmála bych se mu hysterickým smíchem, že se asi zbláznil. Nepatřím k lidem, kteří žijí alternativním způsobem, ale zároveň nezapadám ani mezi značkové sběratele a reklamní konzumenty. Možná i proto, že jsem v reklamním světě pracovala 11 let. Co mě tedy přimělo k porodu doma?

Po zkušenosti s prvním porodem, který proběhl bez problémů a komplikací, se tato volba zdála být nejlepším výběrem a tak nějak jsem cítila, že by bylo příjemné nerozptylovat se přesunem z domova do nemocnice, kde budu muset čekat v čekárně, pak jít na vyšetřovnu a nakonec do porodního pokoje. Jenže to, jestli mi dovolí porodit doma, nezáleželo jen na mě.

Ve Velké Británii je systém porodnictví hodně odlišný od toho českého a porody doma jsou absolutně legální a brané za stejně bezpečné jako ty v porodnici. Každý případ je brán zvlášť a midwife (porodní asistentka) společně s vámi rozhoduje o tom, zda je pro vás porod doma vhodný nebo ne. Samozřejmostí je to, že vaše těhotenství musí probíhat  bez nejmenší komplikace a miminko se musí narodit v termínu. Váš partner musí stoprocentně souhlasit s porodem doma a být tak jeho nevyhnutelnou součástí. A dalším kritériem jsou vaše prostory doma. Proto asi měsíc před termínem přijde midwife vše zkontrolovat a vysvětlit vám, kde se bude porod odehrávat. Stejné to bylo i u nás. Zkontrolovala teplotu místností, místo a vzdálenost parkování, jak daleko je umyvadlo, kde bude resuscitační jednotka, prostě úplné sestavení porodních prostor pro den D. Dostali jsme seznam věcí, které musí být nachystané a co popřípadě můžeme dokoupit na zjednodušení porodu. Po takové kontrole jsem si byla naprosto jistá, že opravdu nic neriskuji a že to na sto procent chci zkusit. Navíc se mi pořád nabízela volba kdykoliv se v průběhu porodu rozhodnout jet do nemocnice. Po pravdě řečeno naše jediné obavy byly o naši dceru, rozhodně jsme ji nechtěli mít přítomnou a ani jinak ji stresovat, proto se verze nemocnice nabízela i v případě, kdyby se necítila nejlépe nebo prostě situace nebyla vhodná.

Hodně mě překvapilo, že i ti nejbližší přátelé byli z mého plánu vyděšeni. Otázky typu, "co tě to napadlo rodit doma" nebo "ty jsi se zbláznila" mě poslední měsíc přistávali na talíři každodenně. A já jsem si uvědomila že je neuvěřitelné, jak vás dokáží ovlivnit média a země, ve které vyrůstáte. Od malinka jsem ze všech stran slyšela, jak jsou porody doma nebezpečné a riskantní, a jak matka riskuje nejen svoje zdraví, ale co víc i zdraví dítěte. Že nástřih je ta nejlepší věc, protože pak se rána zahojí lépe než když se roztrhne, oholení a klystýr jsou považovány za absolutní nezbytnost, atd. Mýty, které člověk přijme za pravdu a vůbec ho nenapadne uvažovat o jiné možnosti. A proto, když jsem zjistila, že jsem těhotná poprvé, byla jsem si stoprocentně jistá, že budu rodit v nemocnici. Pravděpodobně s epiduralem a do porodního plánu jsem si napsala jako řádná Češka, že chci raději nástřih něž, abych se natrhla. Ale o tom mohu napsat někdy jindy.

Zpátky k nám domů. Jaké to bylo po druhé? Intenzivní, rychlé, krásné. Rodila jsem ve stoje! Díky úžasné midwife Anne, která mě hned po příchodu a vyšetření donutila vstát z postele se slovy holka vstávej, potřebujeme gravitaci. Poprvé jsem si také pořádně vyzkoušela gas and air (Entonox, rajský plyn),  který byl pro mě senzační úlevou a občas se mi s ním podařilo prodýchat kontrakce bez medvědího řevu. Při prvním zatlačení mi praskla plodová voda, která nám řádně ohodila zeď, což byla asi jediná újma, kterou jsme utrpěli. Za sedm minut poté jsem už držela našeho syna Vincenta v náručí. Druhá midwife ani nestačila přijet. Ocenila jsem velké soukromí, které nám Anna umožnila hned po narození. Šňůru stříhal můj partner Leo až tak po patnácti minutách po porodu, které jsme měli v soukromí ve třech. A až za další hodinu o samotě a po prvním kojení jsme poprosili, aby Vincenta zvážili, oblékli a vyšetřili. U většiny asistoval Leo a jeho maminka. Já jsem si mezitím mohla dát sprchu, obléknout se a dát se dohromady. Jak krásné bylo překvapení, že celý můj spodek zůstal bez jakékoliv újmy! Žádný otok, žádné natržení, prostě téměř jak před porodem.

Všechno trvalo asi tak 5-6 hodin, z toho midwife s námi byla 2,5 hodiny. Zpětně si nesmírně vážím její práce. Anna byla opravu nejen rázná, přímá a korpulentní dáma, ale také velice zručná a dokázala mě povzbudit ve chvíli, kdy člověk přestává být člověkem. Musela mít i dobrou kondičku, protože donést to obrovské množství věcí, které s sebou musí přivézt a pak ještě ta obrovská zodpovědnost chytat miminko ve vzduchu, když rodíte ve stoje. Klobouk dolů.

Dalším bonusem bylo i to, že dcera Liliana celou událost prospala a ráno na ni čekalo krásné překvapení. Byla moc roztomilá, nadšená a něžná, když viděla Vincenta poprvé a hned se s ním pomazlila. První ráno jsme byli všichni čtyři v pyžamu v posteli, to by se opravdu v nemocnici stát nemohlo!

Nemám dostatečné vzdělání na problematiku ohledně porodů doma, ale jedno vím jistě. Moc bych si přála, aby se každá žena mohla svobodně rozhodnout, kde chce porodit svoje miminko a pokud se rozhodne pro porod doma, aby mohla mít stejnou péči a podporu, které se dostalo mě tady v Británii.

Máte li dotazy, nebojte se zeptat do komentářů.



12 komentářů:

  1. Nádherné, krásně napsáno, tak nějak bych si to představovala....proč asistentka je schopná zachytit miminko, když žena rodí ve stoje a proč to doktor nedokáže...bohužel u nás se to prosazuje těžko :( To první ráno s celou rodinou musí být opravdu jedinečné.

    OdpovědětSmazat
  2. Krásný článek! Kdybych měla tu možnost a porodní asistenky v Čechách nebyly tahány před soudem, že u porodu doma asistovaly, asi bych o tom také přemýšlela. Já alespoň volila menší zlo - menší okresní nemocnici místo natřískané pražské, dulu a porodní plán, ve kterém jsem odmítla nástřih i epidurál. A byla jsem za to ráda, i když dcerka měla přes 4kg, natrhla jsem se jen lehce a určitě jsem měla míň stehů než po nástřihu. Měli jsme u porodu soukromí a personál byl velmi přátelský, takže příště taky určitě za Prahu (nebo doma?:-)) Psychika totiž při této velmi významné životní události hraje velkou roli, a když je člověk neustále něčím vyrušován a pohybují se kolem cizí lidé, žena se přeci jenom necítí ve své kůži a může být i vystresovaná, což se pak odrazí i na celkovém průběhu porodu. Takže je pak otázkou do pranice, co je bezpečnější.

    OdpovědětSmazat
  3. Kéž bych měla stejnou možnost v ČR. Super.

    OdpovědětSmazat
  4. Kéž bych měla stejnou možnost! Porod v nemocnici mě stresuje :)

    OdpovědětSmazat
  5. Anonymní29.4.13

    Super! Jednou to tak bude urcite fungovat i v Cechach. Jen musi byt poptavka. A ta se zda byt cim dal tim vetsi. Jasne, ze je u nas v porovnani s UK vsechno opozdene, ale vyvoj nezastavis :-)
    Helena

    OdpovědětSmazat
  6. Anonymní29.4.13

    Zaujalo mne, jake vybaveni s sebou vozi midwife k porodu. Jinak verim, ze se toho hodne zmenilo a meni i u nas, spis mimo oficialni mista, ale myslim, ze za par let se toho doziji (mne se to uz asi tykat nebude :-( i holky tady. Ja s tim, jak vse s holkama slo, jsem volila po svem a byla spokojena. Hlavne Marusku jsem si uzila, jak jsem chtela. I kdyz v koutku duse smutek byl, ze doma bych prvni dve doby zvladla dobre taky. Treti nevim.
    Diky za to, jak krasne jsi vse sepsala a za sdileni. Preju hodne stesti a zdravi a radosti, at to dobre trva. Marta

    OdpovědětSmazat
  7. Anonymní30.4.13

    "Jasne, ze je u nas v porovnani s UK vsechno opozdene, ale vyvoj nezastavis :-)" Dovolím si nesouhlasit. Ono tak jasné to zas není, porodnictví v ČR je na velmi vysoké úrovni a nebála bych se říci, že na vyšší úrovni než v UK...nepřála bych Vám tam prodělat potrat v pátém měsíci těhotenství, jako jedna moje známá, kterou nechali čekat den, než se jí v nemocnici začal někdo věnovat...věřím, že v ČR by miminko přežilo. A co se týče porodů doma, jasně, je to krásné, když všechno jde, jak po másle, ale jsou také případy a v poslední době jich přibývá, kdy přirozený porod není tak úplně možný (první dítě rodí ženy v 35-40 letech !!! )..takže nebezpečné to může být a taky nemusí...to je zodpovědnost každé z nás jak se rozhodne. Já rodila v okresní nemocnici, nemůžu si na nic stěžovat, nástřih jsem chtěla, pokud nebude zbytí a tak paní doktorka se snažila o porod bez nástřihu. Potrhaná jsem byla jak se říká od Uralu k Alpám a šili mě taky nějakou dobu...to jen k těm nástřihům. Neovlivní to, jestli se rodí doma nebo v nemocnici, ale elasticita kůže, jak rychlý porod je, jakou má dítě hlavičku atd. Argument typu "dříve ženy také rodily doma" a bylo to přirozené mě už trochu rozčiluje. Ono bylo ale také přirozené, že docela často dítě zemřelo a matka také ... jestli jsou ženy i na toto připravené, budiž (byť v dnešním měřítku by bylo těch úmrtí díky lékařské péči méně, ale byla by...). Občas nahlížím do starých matrik (dělám si rodokmen) a věřte, že v knize narozených je každé cca šesté dítě (v 19. století) narozené mrtvé a nebo zemřelo do cca 3 let - žádné radostné čtení to není. A mám takový osobní dojem, že ty ženy, které při porodu zemřely nebo kterým zemřelo dítě, by asi bývaly raději daly přednost porodu v nemocnici, kdyby tu možnost měly... Jinak článek je napsán krásně, velmi dojemně, jistě bych všem ženám takový porod také přála. A rozhodně tímto příspěvkem nechci obhajovat přístup některých doktorů k ženám, nebo banalizovat nutnost zlepšení citlivějšího přístupu porodníků (ačkoliv já jsem měla na porodníka asi štěstí). Hezký den Andrea

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Smazat
    2. ano, je proste prirozene ze nekdy dite/matka po porodu zemre, je mnohem prirozenejsi, kdyz muze dite zemrit matce v naruci, nez kdyz je i pres minimalni sance na preziti, drzeno jeste tyden/dva na pristrojich a matka si ho ani menuze pochovat... pro koho je to dobre? Pro rodice, kteri kazdy den v trapeni jen cekaji na to, kdy to dite vzda? Pro lekare - kteri, stejne nemohou nic napravit? Pro pojistovnu - ktera plati? Nebo pro statistiky, kdy aspon tyden ditete "pri zivote zaruci", ze nespadne do nepopularni kolonky - smrt tesne po nebo pri porodu - to tak skvele procento uspesnosti naseho CZ porodnictvi? Ano, jsou rizikove pripady, ano da se a musi se nekdy zachranovat a je dobre, ze porodnice a operacni saly mame. Ale kdyz je domaci porod zakotven v systemu, ma presna pravidla a podminky a vybaveni, tak je bezpecny stejne jako v porodnici. Neni vhodny pro kazdou, co si zamane... a ani to neni o tom, ze by se mely presvedcit spokojene porodnicni rodicky k porodu doma, jde jen o legalni moznost volby! A samozrejme je to o zodpovednosti kazde z nas, smrt patri k prirozenemu zivotu, to jen my precivilizovani, jsme se ji zacli tak vyhybat a bat...

      Smazat
    3. Anonymní10.5.13

      Souhlasím s Andreou. Moje známá byla v Anglii 2x těhotná, poprvé ji lékař prohlédl a řekl jí, ať přijde za půl roku, mezitím potratila a říkala, že raději ani nebude říkat, jaký byl přístup lékařského personálu a péče v nemocnici. A ani u druhého těhotenství, byť první skončilo špatně, se o ni nijak zvlášť nestarali, dopadlo to rovněž potratem. Takže jakmile otěhotněla potřetí, přijela zpět do Česka, kde pod dohledem lékařů dítě donosila a úspěšně v porodnici porodila. A to není jediná, spousta nejen rodiček, ale i jinak nemocných ze zahraničí se jezdí léčit a rodit k nám, protože v Anglii je zdravotnictví oproti našemu na horší úrovni. A nejen v Anglii i v dalších zemích. To jen teď vznikla taková móda "rodit doma". Vždyť přece kdysi se taky rodilo doma, jenže se podívejte na statistiky, kolik taky umřelo matek i dětí. Já to chápu například u takových Amišů, kteří celkově žijí starým způsobem života, ale nechápu matky, které důležitě hovoří o domácím porodu, že je to přírozené apod., ale jinak žijí konzumním způsobem života, u ucha mobil, v každém pokoji televizi, drahé auta atd. Myslím si, že se chtějí tak akorát zviditelnit před ostatními, aby byly ty frajerky, které odrodily doma. A chtěla bych se zeptat Lucie, zda jí někdy zemřelo dítě, že tady tak odvážně tvrdí, že je přirozenější, když dítě zemře matce v náručí? Slečno či paní Lucie, nejste normální. Není nic hroznějšího, když dítě matce v té náruči zemře. Já jsem "pouze" potratila ve čtvrtém měsíci těhotenství a byl to tak traumatizující zážitek, že to mám dodnes v sobě živé a říkám si, jestli to byla holčička nebo chlapeček. Nedávno rodila dcera v porodnici, úžasný přístup lékařů i sester, porod vypadal normálně, ale po narození malá nedýchala, byla modrá, díky okamžitému zásahu lékařů malá žije. Doma by prostě zemřela a chtěla bych vidět takovou matku, jak by pak byla nadšená z domácího porodu. V průběhu pobytu dcery v porodnici tam odrodilo asi 10 matek a z toho 7 byly akutní císaře. Neumím si představit, že by tyto ženy rodily doma. Zřejmě by nepřežily ani ony ani děti. Mimochodem epidural se nedává automaticky každé matce, jen té, která ho vyloženě chce a na nástřihu nevidím nic špatného. Jinak článek napsaný moc hezky, pisatelce článku přeju i případný další porod v pohodě a zdraví jí i jejim dětem.

      Smazat
  8. Prvni porod jsem prozila v Irsku a zvolila jsem si porod doma, ktery je zde take naprosto legalni a hrazeny pojistovnou, i presto ho voli jen do 2% rodicek. Vsechno slo diky poctive priprave a nerusene souhre meho tela a miminka tak hladce, ze to porodni asistentka ani manzel nestihli, prijeli 10 minut po narozeni syna, pri kterem byla pritomna dula...
    Druhy porod mne ceka v CZ a ta situace, hysterie a nelegalnost okolo domaciho porodu s asistentkou mne velmi znepokojuje. Uvidime, jak to dopadne, kazdopadne musime dale bojovat, za to, aby se to pohlo i v CZ... I kdyz, podivejte se, jak zase dopadlo rozhodovani o zakazu koureni v restauracich... clovek by rekl, ze preci uz neni mozne, aby to nekdo zavrhoval, kdyz to funguje a je prospesne jinde v EU... a ono na CZ pisecku to proste vypada jinak...

    OdpovědětSmazat
  9. Anonymní2.5.13

    Souhlasím s výše uvedeným příspěvkem. Já sama jsem druhé dítě rodila v Podolí, což je velmi vytížená nemocnice s neosobním přístupem, jak si lze všude možně přečíst, ale moje vlastní zkušenost je diametrálně odlišná. Dcera se narodila za hodinu a půl od příjmu, bez klystýru, nástřihu, epidurálu atd. Jednalo se o absolutně přirozený porod v nemocnici. Vždy záleží na konkrétní situaci, na
    stavu rodičky i dítěte... Nelíbí se mi do jaké míry byla u nás vygradována otázka domácích porodů, ale porodnice bych také zbytečně nehanila a nepodceňovala bych jejich funkci a přínos.

    OdpovědětSmazat