Lenka & Miriam: O mile, fantazii, výhrách i úskalích na Slovensku

Lenka & Miriam s dětmi, foto: Zuzana Gavulová

Mile.sk sleduji od samého počátku a musím říct, že jste jedna z mála firem, která mne neustále překvapuje svými proměnami. První produkt obrození retro punčocháčů, poté kolekce skandinávského stylu a nyní spojení tami & mile. Vaše nová kolekce, která využívá tradiční slovenské výšivky, kde se pojí minimalismus, elegance i dotek retra. Kolekce jsou navíc tak nějak přirozeně propojené.

Zajímá mne, jak těžké je udělat takové radikální posuny, kde berete inspiraci a jak jste schopné rozhodnout se, jakým směrem se vydat?

Miriam: Velmi mě těší, že to takto vnímáte! Myslím si, že všechny tyto styly vycházejí ze stejné podstaty. Milujeme pravé, tradiční, nepřekombinované věci. Tvoříme tak, jak máme aktuálně chuť a v čem vidíme, že můžeme přinést i posun. Neskutečně nás baví pracovat v ucelených hravých kolekcích, to je něco, co dává potom věcem jistý příběh a limituje je zároveň. A potom to jsou naše děti, které určují, na co je soustředěna naše pozornost, zaznamenáváme, co je aktuálně baví. Díky nim se nám ukazují témata jednotlivých kolekcí. Další kategorií jsou spolupráce, kdy se stane to, že se náš pohled na estetiku spojí s tím druhým a vznikne něco nového. A když se spojíme se stejně cítícími tvory, ten průnik je velký a díky tomu je vidění společné, navzájem obohacené.

Lenka: Tvorba a výběr témat jsou velmi spontánní záležitosti, které ale zrají dost dlouho. Každé téma se sbírá, rodí v čase, mění tak jak se měníme i my. Je to proces, který od první myšlenky až po vypuštění kolekce do světa trvá i rok. Nějak intuitivně nás to táhne k minimalismu, nejednoznačným ilustracím, vzorům, která vyžadují účast dítěte, co ho nosí. Nejsme fanoušci dokonalých a dokončených ilustrací, spíš se snažíme vytvářet věci v náznacích, aby se vytvořil magický prostor pro fantazii dítěte.    

Jsou vaše produkty 100% Slovenské? Kdo vám šije a dělá výšivky? A jaký je váš pohled na sustainable fashion? 

Lenka: Vždycky se snažíme hledat dodavatele a dílny v nejbližším okolí. Jednak to je z praktického důvodu dostupnosti a možnosti řídit procesy z blízka a zároveň je pro nás podstatné podporovat kraj, z kterého jsme. Mrzí nás, že oděvní sféra je na Slovensku polomrtvá a těší nás, když se dílny i přes špatnou situaci stále snaží a jsou ochotné spolupracovat.

Miriam: Absolutní gro našich produktů je vytvořených na Slovensku a ten zbytek v Čechách. Velmi nám záleží, abychom na celý proces mohly dohlédnout a měly ho pod nosem. Přiznáváme se, že co se udržitelnosti týká, stále nejsme spokojené a toužíme tvořit tak, aby to planetu co nejméně bolelo. Cítím ještě obrovský prostor na zlepšení. Pro nás oblečení totiž není jen kus hadru, je to příběh, práce mnoha lidí, a tým je pro nás hodnotou, kterou jen tak nevyhodíte do smetí.

Vaše firma mile vznikla na mateřské a ani jedna z vás neměla v té  době předchozí zkušenosti jak s podnikáním, tak s návrhářstvím, jak zpětně hodnotíte rozhodnutí? Jak vám to změnilo pohled na život? Šly byste do toho znovu? Dá se pohodlně uživit dětskou módou? A  je reálné zkombinovat rodinný život a podnikání?

Miriam: Myslím si, že kdybych už s podnikáním zkušenosti měla, nikdy se do něj nepustím. To však neznamená, že lituji, právě naopak. Jsem ráda, že se to stalo samo a v podstatě každý krok byl nepoznaný a v blažené nevědomosti, co se bude dít další den. Je to přesně ten stav, který zažívá dítě, co objevuje nový svět. Neexistují překážky a všechno je pro něj hřiště bez hranic. Tak jsem to měla i já a jakoby jsem si na novo zažila dětství v dospělém těle. Podle mě se dá uživit čímkoliv, podstatné jsou nároky a ochota dělat kompromisy. V případě podnikání je to i o tom, abyste šli přes svůj diskomfort a viděli v něm smysl. Z mile si nepostavíme vilu na Slavíně, ani neprocestujeme celý svět, ale můžeme si pěkně žít se zapálenými lidmi, kteří vidí stejnou cestu jako my. Zároveň vytváříme pracovní místa, kterým je také třeba věnovat pozornost a starostlivost, aby nám bylo spolu dobře. Podnikání není podle mě jen snaha o růst, stále víc se ve mě ozývá přání po nastavení systému, který funguje v míře, kterou ještě umím uchopit.

Lenka:  Dětskou módou se nedá podle mě uživit pohodlně, alespoň ne na Slovensku. Ještě podle mě nejsme v takové fázi. Netajíme se tím, že už několik let pořádně makáme a podřizujeme naše životy práci. Naštěstí nás to stále baví a ještě jsme tohoto rozhodnutí nikdy vážně nelitovaly. Samozřejmě, často si pofrflám a na moment zatoužím po stabilní zaměstnanecké pozici v nějaké zavedené firmě, ale hned mě to přejde. Často je to náročné, poskytuje mi to obrovský prostor pro realizaci, svobodu rozhodovat se, kam se značka ubere a možnost tvořit pěkný svět. Poslední část této otázky si kladu opravdu i já. 

Myslím, že  spousta žen po narození prvního dítěte zvažuje jak dál. Co byste poradily novým maminkám, které uvažují o podnikání? 

Lenka: Dítě se mi narodilo na konci mých studií na vysoké škole, takže jsem neměla nějaké vážné pracovní zkušenosti. Rozhodnutí založit si firmu bylo pro mě v podstatě něco jako pokračování naivity také až dětského snění. Nepramenilo z přímé nespokojenosti se zaměstnáním a potřeby nějaké zásadní změny. Mámám malých miminek bych poradila jednu dost praktickou věc, která dokáže zabezpečit spoustu, a to je pravidelný spánkový režim dítěte. Bez něho bychom se my dvě nepohnuly nikam. Bylo klíčové, aby se naši kluci sladili, spali ve stejný čas, přespali v kočáru, když jsme měly sraz. Zároveň jsme se dokázaly pohnout díky tomu, že byly naše děti stejně staré, bylo to pro ně společné dobrodružství a staly se z nich přímo sourozenci. Toto nám dost otevřelo prostor na posuny, často na začátku pomalé.

Miriam: Asi neplatí všeobecné rady a ani neexistuje instantní řešení. Můžu jen říct, co fungovalo mně a díky čemu se nám podařilo vytvořit novou značku v oblasti, která před tím neexistovala. V první řadě se to stalo díky tomu,  že jsme byly dvě. Nikdy bych se do toho nepustila sama. Byl někdo, u koho jsem si neustále mohla ověřovat kroky, kdo mě brzdil a naopak nově zapaloval. Ten druhý byl zásadní člověk, který stejně intenzivně věřil a toužil. Klíčové je věřit a když se najde díra na trhu, přinesete nový pohled na věc, může to fungovat. Pro mě byla mateřská dovolená transformační čas, kdy jsem o mnohem víc cítila, že mám svůj život pěkně v rukách. Moje tělo dokázalo přivést na svět nový život a to je zkušenost jedinečná.

Kde přesně je vaše základna/dílna? Jak jste sehnaly a vybraly prostory? Je to váš druhý domov? 

Lenka: Naše základna je v Bratislavě, jsme v budově Novej Cvernovky, do které jsme se živelně přestěhovaly před skoro dvěma roky a vytvořily náš vysněný showroom z ruiny. Před tím jsme fungovaly v mini kancelářském prostoru, kam se už nevešla žádná další krabice a bylo nevyhnutelné se posunout vpřed. V tu dobu se naši kamarádi ze Starej Cvernovky pustili do velkého projektu Novej Cvernovky, která měla vzniknout v zchátralé budově, jen tak mezi řečí padlo, že bychom do toho mohly jít s nimi.

Miriam: Bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát. Jsme součástí komunity, která  je nám hodnotami blízká, je to extrémně tvořivý prostor a cítíme, že tam patříme. A ano, je to náš domov. Můj exmanžel má ve stejné budově ateliér a naše dítě je tu pečené vařené. Máme propojené světy, což je úžasné. Nemáme vlastní dílnu, ale máme v rámci Slovenska asi 5 dílen, s kterými intenzivně spolupracujeme.

foto: Zuzana Gavulová

Je vůbec možné najít si při takové spoustě zodpovědnosti trochu času pro sebe? A podařilo se vám nalézt rovnováhu práce vs. rodina?

Lenka: Nebudu tvrdit, že to mám v této oblasti vyřešené. Určitě je to možné, ale z velké části jde o otázku sebedisciplíny a umění dobré organizace pracovního i osobního života a já se to stále ještě učím. Je mi jasné, že v našem podnikání zatím nemůžeme mít konstantní prostor pro sebe, každý víkend volný, každý večer poklidný. Musí být období, kdy se zapřeme a jedeme na 200% a na volný čas není pomyšlení, pokud se však včas vykompenzují období většího klidu je to v pořádku a v podstatě mě i tato pestrost a měnící se měsíce baví.

Miriam:  Jsou období, kdy je to horší a existuje jen práce a dítě, my dvě jsme v tom období jenom stroje. Bývají velmi náročné měsíce, kdy je nálož až taková, že nezvládáme. Ale umíme se vzájemně podržet a zapřít. Stále jsme nenašly balanc mezi prací a volným časem, protože mile je součástí našich životů a nedá se úplně odstřihnout. Je to i z důvodu, že nám na věcech velmi záleží. Mile je o  neustálém pěstování vztahu s našimi zákazníky, kterým chceme být víc, než jen zprostředkovatelem nákupu. Jsou to totiž lidé, kteří si denně oblékají něco, co jsme společně vytvořily, díky nim naše myšlenka žije v každodennosti, je hmatatelnou součástí jejich životů. To jsou nesmírně cenné věci, které když si naplno uvědomím, cítím obrovský příliv opodstatněnosti. A abych odpověděla upřímně, mít život v harmonii se mi ještě nepodařilo.

Obě dvě jste blízké kamarádky, založily jste spolu firmu, ale zároveň se vám i oběma rozpadlo manželství. Jaké to bylo? 

Miriam: Rozpad mého manželství se udál před tím, než jsme se pustily do podnikání. Nebylo to opravdu veselé období, ale projekt rozvod se nám s bývalým mužem podařil a po rozvodu si rozumíme tak, jak jsme za času vztahu opravdu nedokázali. Bylo by ideální, kdyby byly věci jinak, no nejsem a jsem na nás hrdá, jak jsme to civilizovaně s láskou zvládli.

Lenka: I při rozpadnutí manželství jsme se s Miriam vzájemně podržely. Já jsem se v tom období vrhla na práci a ta mi pomáhala překonat toto nelehké období. S exmanželem máme opravdu velmi fajn vztah, je výborný otec a mít každý druhý víkend "volno" zas při podnikání není tak úplně špatné.

Jaký je váš pohled na rodičovství a výchovu dětí? Jakou výchovou jste prošly vy?

Lenka: Nedokážu odpovědět, protože sama jsem „dítě“, které by rádo vědělo, jaká výchova je správná, jsem spíš Lukášova kámoška, ale pomalu začínám být „trapná“ tak asi bych měla už zvolit jinou taktiku. Chtěla bych vědět všechny ty klíčové formulky a být si jistá v každém kroku, ale zároveň vím, že neexistuje univerzální pravidlo. Snažím se, aby nám bylo spolu dobře a veselo. Mít radost, vnímat toho druhého jako samostatnou jednotku, mít společnou zábavu a pěkný čas je pro mě podstatné.

Miriam: Asi neumím přesně popsat směr, kterým jako rodič jdu. Velmi brzy jsem si uvědomila, že ten malý člověk vedle mě mi nepatří, má svůj svět, který nikdy úplně neuvidím, svůj balík přání, limity a já jsem jen jeho průvodce. Zároveň jsem si uvědomila, že to, v jaké jsem kondici já, tak takový má podpis i můj Šimon. Je to absolutně věrné zrcadlo a ukazuje člověku všechno, v čem selhává relativně hned. Je to zároveň proces, který nikdy nekončí a nutí mě být neustále ve střehu. Moje dětství bylo na vesnici, s dětmi z ulice, v nekonečné dědově zahradě a v okolních lesích. Pamatuji si na celodenní toulačky, kdy jsme se ráno vypravili a vrátili se těsně před západem sluníčka. Nekonečná svoboda a důvěra mých rodičů.

Na co se můžeme těšit? Jaké je vaše přání a vize do budoucna?

Lenka: Moje obrovské přání je zároveň úplně banální, a to udělat z té vysněné na koleně vzniklé mini firmičky malou firmu, která i přesto, že má strukturu, organizaci, plánovaní a jasně zadefinované směřování, neztratila svoji upřímnost, autentičnost a charakter. A je to nelehká úloha. Nadále chceme přinášet kvalitní kolekce a oblečení, které pro lidi nebude jen kouskem textilu, ale bude jejich srdcovkou. Něčím, co jim zlepší den, když venku není slunce a v čem se budou cítit dobře.

Miriam: Moje velké přání je, aby mě mile bavilo. Aby jsem nikdy nenazvala mile prací a aby jsem toto propojení s mým životem dále cítila. Naštěstí jsme doteď vždy potkaly lidi, s kterými věci fungovaly a dávaly smysl. Máme obrovská přání o nových produktech, zdravějších materiálech, no naše přání nejsou růst, zvětšovat se, spíš umět nastavit věci tak, aby si pěkně žily a byly v míře, která je ještě lidsky uchopitelná. A potom mám ještě jeden obrovský sobecký sen, toužím mít ten luxus na 2 až 3 týdny vypnout mile, nadýchnout se a být jen člověkem se jménem Miriam a šlapat někde do kopce, jíst, spát a chvilku být jen já.